Název

Paříž - propršený Montmartre - 2.den (část 3/3) - září 2012

Popis

Montmartre a umění k sobě patří jako poklička na hrnec. Do konce 19. stol. byla tato čtvrť Mekkou umělců, spisovatelů, básníků a jejich žáků. Tito bohémové se setkávali v nevěstincích, kabaretech, revuích a podobných podnicích, které z Montmartru dělaly v očích úzkoprsé smetánky nemravnou čtvrť. Většina malířů a literátů odsuď už zmizela a noční hektický život už také není to, co býval. Ale vyvýšenina Montmartre si své kouzlo zachovala a venkovská atmosféra čtvrti zůstala dodnes pozoruhodně nedotčená. Davy turistů vystupují uličkami nahoru a obléhají široká prostranství, například Place du Tertre, kde prosperují pouliční malíři a prodavači suvenýrů. Celá čtvrť je propletena miniaturními náměstíčky, malými terasami, křivolakými uličkami, dlouhými schody a také známou vinicí, kde se každý podzim v atmosféře hlučného veselí sklízí několik málo hroznů. Z monumentální baziliky Sacré-Coeur a dalších vyhlídkových míst je nádherný výhled na město.

Strmý kopec (butte) Montmartre obývají umělci již více než 200 let. Theodore Géricault a Camille Corot se sem přistěhovali začátkem 19. stol. a ve 20. stol. zvěčnil ve svých dílech místní kolorit Maurice Utrillo. Dnešní pouliční malíři těží hlavně z turistického ruchu, protože davy turistů směřují do této pitoreskní oblasti, která si ještě místy dochovala atmosféru předválečné Paříže. Jméno čtvrti prý pochází od místních mučedníků, kteří zde byli kolem roku 250 umučeni. Odtud název "mons martyrium".

Muž, který procházel zdí - Pokud jste se procházeli na Montmartru, určitě jste ho viděli. Ze zdi na konci Rue Norvins (u nám. Marcel Aymé) trčí jeho hlava, ruce a levá noha. Sochu v roce 1989 vytvořil známý fr. herec Jean Marais. Inspiroval se vzhledem spisovatele povídky. --- "Na Montmartru v ulici Orchampt 75a bydlel ve třetím poschodí výborný chlapík jménem Dutilleul, který měl podivuhodnou schopnost procházet bez nejmenších potíží zdmi." ---
Tak začíná povídka Muž, který procházel zdí, kterou napsal spisovatel Marcel Aymé v roce 1943. Povídka pokračuje tím, jak pan Dutilleul využíval své schopnosti k tomu, aby dohnal svého nesnesitelného šéfa do blázince. Poté začal díky své schopnosti vykrádat banky a klenotnictví a když se nechal schválně zatknout policií jen proto, že mu jeho kolegové nevěřili, že tím nejhledanějším bankovním lupičem je právě on, pohrával si s ředitelstvím věznice La Santé tím, že pravidelně unikal ze své cely a zase se do ní vracel. Při posledním útěku se do věznice už nevrátil, změnil vzhled a bydliště a žil klidně dál na Montmartru. Osudným se mu stalo, když se zamiloval do vdané ženy, za kterou docházel přes zeď, když její žárlivý manžel, který ji zamykal, nebyl doma. Při jednom návratu od své milenky jeho zázračná schopnost přestala fungovat a on zůstal uvězněný uprostřed zdi, kterou se snažil od milenky odejít. --- V češtině si ji můžete přečíst v knize Rozvětvený paroháč v překladu Jarmily Fialové.

Trasa : http://www.wandermap.net/cs/route/1886727-pariz-montmartre/
Zdroj k popiskům : http://pariz-pro-pokrocile.blog.cz; průvodce TILIER, A. Paříž, 2003;

Nastavení