Název

Kopřivnice - Husova lípa - Bezručova vyhlídka - Raškova vyhlídka - Šostýn - říjen 2012

Popis

Jednotlivá zastavení jsou součástí Lašské naučné stezky.

Trasa : http://www.wandermap.net/cs/route/2079756-koprivnice-bezrucova-vyhlidka-raskova-vyhlidka-sostyn/#gsc.tab=0

Přírodní park Podbeskydí, kterým větší část stezky prochází, byl vyhlášen dne 1.1.1993 na území dřívějších oblastí klidu Červený kámen a Kojetín. Přírodní park zahrnuje území Podbeskydské pahorkatiny, která se rozkládá v jihovýchodní a jihozápadní části okresu Nový Jičín, a část okresů Frýdek-Místek a Vsetín. Území má pestrou geologickou a geomorfologickou stavbu. Ta vytváří lepší předpoklady pro udržení genofondové základny většího množství organismů než samotný masív Beskyd. Neopakovatelné, malebné a krajinářsky cenné scenerie zůstaly zachovány v oblasti Štramberské vrchoviny, kam patří i oblast Kopřivnicka.

HRAD ŠOSTÝN (pův. názvem Schornstein) byl založen koncem 13. století (vystavěn kolem roku 1290) hrabětem Jindřichem z Hückeswagenu.

Ve vstupní části do hradu stála nad dřevěným přístupovým mostem v poslední části padacím štíhlá válcová věž. V průměru měla necelých šest a půl metru. Bylo z ní vidět na věž štramberského hradu, nejbližšího strategického bodu v rámci soustavy (řetězce) opevněných sídel strážců Moravské brány. Spolu s docela malým dvorkem a strážnicí pro posádku byla vysloveně obrannou částí. Do zřejmě věžové brány s propadlištěm, zčásti vytesané do skály, se přicházelo po druhém mostě s propadlištěm. Hned za bránou bylo obytné stavení a nevelký dvůr. V jižní části nádvoří stálo jádro hradu, nyní nejlépe zachovaná část. Vnitřní hrad obepínal příkop a mohutný val, na jihu, na západě a na východě zdvojený nezbytnou palisádou. Než se příchozí dostal až sem, musel zřejmě zdolat ještě dva opevněné pahorky. Zatímco hrady Hukvaldy a Starý Jičín stojí na osamělých kopcích, Šostýn vyrostl ve stínu Pískovny, v poměrně nevýhodné poloze. To mohlo být v dobách vyspělejší dobývací techniky důvodem jeho ztečení a zboření. Studna na hradě asi nikdy nebyla a vodu jeho obyvatelé brali zřejmě z cisterny. Podle zvyku se do ní sváděla soustavou dřevěných okapů ze střech, protože jí na hradech bývalo spíše méně než více.

Hrad náležel olomouckému biskupství, které jej často udělovalo v léno světským feudálům. K nejznámějším správcům hradu patřil olomoucký biskup Mikuláš z Rýzmburka (kolem roku 1389), který si hrad oblíbil a často na něm pobýval. Hrad byl obléhán r. 1404 polským vojskem a někdy brzy po roce 1420 byl dobyt biskupským vojskem, které vypálený a pobořený hrad předalo zákonnému majiteli. Ten však již hrad neopravil. Hrad byl natrvalo opuštěn a chátral. V polovině 19. století za vlastnictví zemanského rodu Rašků byly jeho nadzemní části strženy a materiál použit na výstavbu továrny na hliněné zboží. V roce 1945 přešel hrad do státního majetku.

Zajímavé dějiny má hrad od počátku 20. století. S jeho soustavným výzkumem začal v roce 1935 místní vlastivědný pracovník Emil Hanzelka. Ve 30. letech byly odkryty základy jádra hradu, byla provedena konzervace odkrytých zdí. Od konce 30. let do konce let 80. sloužil hrad jen výletníkům a vandalům. Od roku 1988 se v lokalitě provádí záchranný archeologický výzkum spojený se záchovnou údržbou vykopaných zbytků zdí a hradeb. Četné archeologické nálezy (např. Šostýnská Venuše) jsou vystaveny v expozici muzea Fojtství.

Na nejvyšším místě zříceniny hradu Šostýna se nachází Žižkova lípa. Byla pojmenována v roce 1933 Klubem československých turistů. Nazvána tak byla podle posledních držitelů hradu Šostýna, kteří příslušeli k moravské husitské šlechtě. Její stáří je asi 200-250 let.

Ve zříceninách hradu, v hromadách suti a v puklinách ve skále jsou důležitá zimoviště obojživelníků a plazů.

Architektonický popis hradu
Pro vlastní hradní stavbu bylo využito dvou samostatných pahorkovitých útvarů. Za součást hradního jádra můžeme považovat i v pořadí třetí pahorek, jelikož se nachází ještě v prostoru vymezeném vnějším opevněním. Palácová část hradu je od druhého pahorku oddělena nehlubokým, ve skále vytesaným příkopem o šířce 8-10 m. Jádro je obehnáno dvojnásobnými schodovitě klesajícími příkopy a valy na nejvíce ohrožených stranách východní, severní a jižní části. Západní svahy klesají velice strmě k bezejmennému přítoku Kopřivničky, takže další valové či hradební opevnění zde bylo zbytečné. Na druhém severním pahorku byla vedle další drobné zástavby prokázána přítomnost válcové útočištné věže bergfritu o celkovém průměru 6,3 m. Objekt nalézající se jihozápadně od věže byla nejspíše budova strážnice se sídlem vojenské posádky hradu. Šostýn byl hradem střední velikosti a za svého poměrně krátkého trvání (cca 150 let) byl velmi dobře vybaven. Někdy okolo roku 1420 byl však dobyt, vypálen a opuštěn. Poslední ránu mu ale zasadilo v polovině 19. století násilné rozbourání všech hradních zdí za účelem získání materiálu pro stavbu kopřivnické továrny na hliněné zboží, tzv. kachlovky.

Hradní palác
Nejdůležitější stavbou hradu byl původně dvouprostorový palác, který je situován na nejlépe chráněném místě celého hradu. Zdi paláce obrácené do vnitřní zástavby mají sílu cca 3 m. Palác měl sloužit i jako případné poslední útočiště obránců a na svou dobu byl velice dobře vybaven. Jak potvrdily archeologické nálezy, měl nejméně jednu místnost vytápěnou kamny z komorových kachlí. Ve druhé severozápadní sklepní místnosti pod palácem byl nalezen velký počet zdobených dlaždic s reliéfem dubového listu, z čehož lze usuzovat, že se nad touto sklepní místností nacházel nejspíše rytířský sál, jehož podlahu zdobila výše uvedená dlažba. Palácové sklepy měly pouze hliněnou podlahu provedenou jako výmaz původního skalnatého podloží a sloužily zejména jako zásobárny potravin a vína.

Šostýnský bergfrit
Šostýn se řadí k hradům tzv. bergfritového typu. Bergfrit je útočištná nejčastěji okrouhlá hlavní věž, která v případě potřeby mohla poskytnout obyvatelům hradu poslední útočiště a být zcela samostatně bráněna. Proto v úrovni přízemí neobsahovala žádné otvory. Její temné přízemí mohlo být využito jako vězení („hladomorna“) nebo skladovací prostor. V dobách míru nebyl bergfrit obýván a proto také ani jeho interiéry se k tomuto účelu nevybavovaly. Na Moravě se první bergfrity objevují již před polovinou 13. století a mezi hrady tohoto typu lze z okolí Šostýna zařadit ještě hrad Hukvaldy, Starý Jičín a Štramberk, jehož válcový bergfrit známá „Trúba“ je dnes hojně navštěvovanou turistickou atrakcí. Hrady Hukvaldy, Šostýn, Štramberk a Starý Jičín, které byly strážními hrady v oblasti Podbeskydí, vykazují určitou příbuznost a leží téměř dokonale na jedné přímé linii.

Archeologické bádání na Šostýně
Jako jeden z prvních se historicko-stavební stránkou hradu začal zabývat ve dvacátých letech 20. století Gustav Stumpf a po něm také Rudolf Příhoda. Práce byly značně ztíženy tím, že zbytky hradu byly zasypané vrstvou suti.

„Zlatou dobou“ bádání byla třicátá léta, kdy se hrad dočkal větších vykopávek zejména díky zdejšímu rodákovi Emilu Hanzelkovi, který založil tzv. „ Šostýnský kroužek“. Mezi zajímavé nálezy z této doby lze zařadit například kamnové kachle, dlaždice z pálené hlíny s reliéfem listu, 2 pražské groše Václava II. a v neposlední řadě sošku ženy zvanou Šostýnská Venuše. Řadu nalezeneckých věcí lze dnes shlédnout v expozici muzea Fojtství v Kopřivnici.

V roce 1987 byly na hradě obnoveny restaurátorské práce a zároveň probíhal stavebně-historický průzkum celého hradního areálu, při kterém byly odkryty další dosud neznámé části hradu. Tyto práce byly dokončeny na konci devadesátých let 20. století a také díky nim se z Šostýna stala významná historická lokalita.

Zdroj : informační tabule, http://www.lasska-brana.cz/cz/lasska-brana/bezrucova-vyhlidka-subjekt838.html

Nastavení