Název

Paříž - Pařížský hřbitov Pere–Lachaise - 3. den (1/4) - září 2012

Popis

1 a půl hodiny, úkol najít několik mi blízkých známých osobností taktak splněn, vymezte si delší čas...

Cimetiére du Pére–Lachaise je největším pařížským hřbitovem. Najdeme ho na východní straně Paříže. Hlavní brána do hřbitova ústí z bulváru Ménilmontant. Před vstupem na hřbitov si lze levně obstarat v některém ze sousedních květinářství malý plánek s vyznačenými hřbitovními ulicemi a seznamem nejslavnějších hrobů. ---
Již od předchozího století je hřbitov nazýván "město mrtvých". Rozloha tohoto hřbitova činí čtyřicet sedm hektarů, na kterých nalezneme kaple, hroby, urnové háje, náhrobky, hrobky a pomníky. Každá ulička je zde pojmenovaná. Návštěvník, který míjí jednotlivé uličky, se dostane mezi domky mrtvých. Člověk si připadá jako v maličkém městečku, s drobnými staveními a okázalými pomníky. Takže se nelze divit, že je hřbitov nazýván "město mrtvých". --- Situace pohřebnictví v Paříži na konci 18. stol. byla zoufalá. Ze starých přeplněných hřbitovů se draly pozůstatky mrtvých, které děsily a pohoršovaly občany a způsobovaly epidemie. Stav vedl i k přechodnému uzavření některých hřbitovů. Přebyteční nevýznamní mrtví byli dokonce skladováni v prázdném lomu jižně od metropole. Další vlnu mrtvol přinesla i Velká francouzská revoluce v roce 1789, kdy tisíce občanů nalezly smrt pod gilotinou. ---
Pro zklidnění situace byl na příkaz Napoleona v roce 1804 otevřen Cimeti?re du P?re-Lachaise. Hřbitov zdědil jméno po bývalém zpovědníkovi krále Ludvíka XIV., otci („p?re“) Francois de la Chaisovi. Tento muž zde řídil jezuitskou kolej a posléze mu město vyplatilo peníze za prodej jeho pozemku. Pozemek odkoupil městský architekt Nicolas Frochot, který prokázal vynikající obchodní schopnosti. V roce 1803 se na tomto místě začal stavět podklad budoucího hřbitova a jeho vybudováním dokázal během osmnácti let zhodnotit cenu pozemku 280krát. Ve stejné době vzniklo v Paříži několik dalších hřbitovů, a proto Frochot vymyslel způsob, jak hřbitovu dodat prestiž a přilákat tak dostatek mrtvých. Za tímto účelem inicioval přemístění ostatků slavných mužů francouzského písemnictví Moli?ra a La Fontaina. Později byly přestěhovány ostatky milenců Heloisy a Abélarda, které se později staly největší atrakcí hřbitova P?re–Lachaise. Na prázdném hřbitově nechal rovněž rozmístit náhrobky, sochy a pomníky zkonfiskované aristokratům v době VFR a uložené toho času v jednom městském muzeu. V roce 1806, po zbourání starého kapucínského kláštera, sem byly přeneseny i ostatky královny Marie Louisy, manželky krále Jindřicha III. Hřbitov se tak stal místem posledního odpočinku nejproslulejších osobností, i Napoleon si přál být zde pohřben. Výjimečnost hřbitova zůstala zachována dodnes včetně vysokých poplatků. ---
Hřbitov nesloužil vždy jen jako místo odpočinku zesnulých. Jsou dochovány záznamy o bitvě z roku 1814. Ruská vojska zde porazila kadety francouzských vojenských škol ukrytých v linii zákopů. Na místě porážky vznikl ruský vojenský tábor. Druhá bitva proběhla ve dnech Pařížské komuny v roce 1871, kdy stovky komunardů využily výhodného postavení hřbitova a bojovaly proti vládnímu vojsku. Pod čtyřdenní palbou dělostřelectva zahynulo sedm set mužů a žen, než byl odpor komunardů zlomen. Dalších sto čtyřicet sedm zajatců bylo popraveno následující den u hřbitovní zdi, která dodnes nese jméno Mur des Fédérés. ---
Je uváděno, že na každý metr čtvereční přísluší největší počet významných velikánů na
celém světě. ---
Co se týká náhrobků, v současnosti mezi nimi můžeme vidět velké kontrasty. Některé z nich jsou kolosální, historicky vzácné či umělecky cenné, jiné zase jednoduché, nepodstatné či dokonce kýčovité. Mezi jednoduché hroby bychom mohli zařadit například hrob Julese Romainse nedaleko hlavní brány a Avenue Principale. Naopak prostý hrob bez květin zpěváka Jima Morrisona, popřípadě Jamese Douglase Morrisona, nalezneme jen ztěží u Chemin Lesseps. Hrob Fryderyca Chopina, který je situován na Chemin Denon, je zkrášlen květinami. Většina hrobů velikánů je izolována, jiné jsou naopak propojeny určitým posmrtným poutem jako například spisovatelé Moliere a La Fontaine, kteří jsou pochováni hned vedle sebe a jsou obklopeni společným železným plotem na Chemin Moliere a La Fontaine. Poblíž, na Avenue Circulaire, leží Paul Eluard, který je svým ideologickým myšlením velmi blízko právě spisovatelům typu Moliere a La Fontaine. Mnoho hrobů jakoby splývalo se zemí, ostatní stoupají směrem k nebesům jako například drobný hrob Champolliona, jenž je zkrášlen imitací monolitu, nacházející se u Rond-Point Casimir-Perier či hrob Honoré de Balzaca, který se rozkládá níže, u Rond-Point des Travailleurs Municipaux. Dále zde můžeme nalézt poetická místa i rozsáhlá stromořadí. ---
Hřbitov každoročně navštíví přibližně dva miliony lidí. Proto se nelze divit, že i na hřbitově Pére–Lachaise nalezneme nejrůznější stopy vandalismu, ať už se jedná o pohozené květiny, poničené hroby, graffiti a jiné škody. Převážné části těchto činů se dopouštějí návštěvníci hrobu zpěváka skupiny Doors, Jima Morrisona. Z přibližně šedesáti devíti tisíc hrobů, které hřbitov tvoří, je na pět set poškozeno graffiti. ---

I v dnešní době je možné nechat se pohřbít na hřbitově P?re–Lachaise. Na základě zákona z roku 1924 lze opuštěná místa znovu přiřadit novým zájemcům. Ročně v průměru tři sta hrobů změní svého majitele. Pro pohřbení na hřbitově neexistují žádná zvláštní kritéria, neboť pohřební výsady byly zrušeny již v roce 1790 a pravidla pro pohřbení jsou tak pro všechny stejná. Ze zákona jsou si všichni rovni bez ohledu na bohatství, tituly a proslulost. Chcete-li být pohřbeni na Pére–Lachaise, musíte buď patřit do skupiny, která již vlastní koncesi, nebo zemřít v Paříži (bez ohledu na státní příslušnost a bydliště), nebo mít v době úmrtí trvalé bydliště v Paříži.

Plán hřbitova P?re – Lachaise s vyznačenou trasou prohlídky http://www.pere-lachaise.com/perelachaise.php?lang=en

Zdroj : VELEBOVÁ, Petra. Pařížský hřbitov Pere-Lachaise z pohledu cestovního ruchu, bakalářská práce, 2013.

Foto: foto já, následná úprava většiny černobílých fotek Jan Kocich

Nastavení