Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

pidilidi 

Daniela Tejčková, Kozlovice
Najdete zde fotky z různých akcí, výletů, oslav, dovolenek...od roku 2007.... O heslo si pisněte ;)
KOMENTOVAT můžou i neregistrovaní-nepřihlášení

Zobraz BB ShoutBoard

Vytvořte ze svých alb pexeso

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

126 fotek, červenec 2012, 1 936 zobrazení, 273 komentářů | krajina, vesnice
Igrane je přímořská vesnička v Chorvatsku, ležící asi 18 km jižně od Makarské. Řada starých obnovených kamenných domů na příkrém svahu a nové domy činí harmonický celek s přibližně 400 obyvateli. Z jedné strany je lemována kamennou hradbou pohoří Biokova a z druhé strany ji před mořskými vlivy chrání ostrov Hvar.
Vesnice je umístěna na malém poloostrůvku jejíž střed tvoří mnoho kamenných domků a typických uliček, které jsou velmi dobře zachovány – prostě opravdová dalmácká vesnička, klidná a malebná. Přesto, při pohledu z hlavní silnice, si lze všimnout, že domky stojí poměrně vysoko na úbočí kopce, zatímco v dolní části poloostrova se bez ladu a skladu kupí moderní budovy, takže je pravděpodobné, že časem nová výstavba zcela zaplní dnes ještě stromy zarostlé části.
Na břehu v centru je vlnolam, u kterého mohou kotvit menší jachty, v zálivu dlouhém 1,5 km se pak rozprostírá pláž, jsou zde obchůdky a restaurace, vily, kavárny a (prý) procházková stezka vinoucí se až k Živogošče. Severněji je pak oblázková pláž, která nabízí mnohem klidnější atmosféru (vřele doporučuji).
Igrane, dříve tradiční olivová oblast, se i dnes zabývá pěstováním a výrobou oliv (po zbudování nového, moderního závodu na zpracování oliv (olejárna s technologií lisování za studena), obnovují se olivové sady, které rostou na stupňovitých terasách kolem celé osady), turismem a rybolovem.

HISTORIE
Oblast okolo Igrane byla již obydlena již v době římské – dokazují to sarkofágy nalezené na hřbitově. Ale první zápis o Igrane pochází až z 10.3.1466. Název Igrane je od slova „igra“ a „igrati“ (hřát).
Obyvatelé žili jako i v jiných místech makarského přímoří v horách, ti se zabývai pastevectvím a zemědělstvím. Postupně se začínali stěhovat kmoři. Tak vznikla Horní a Dolní Igrana.
Nad Igrane, z druhé, severní strany Biokova leží stará vesnice Gornje Igrane. Z této horské osady a několika okolních vísek se postupem času obyvatelé přestěhovali k moři, u kterého měli své pozemky, vinice a olivové sady. Dříve to byla oblast takřka nedostupná a vzácně osídlená. Dnes tudy vede moderní asfaltová silnice z Vrgorace do Makarské.

PAMÁTKY
Na pobřeží, nedaleko malého přístavu, stojí chátrající barokní letní sídlo Šimić-Ivaniševič z roku 1760.
Vpravo od něj, přímo v přístavu, stojí budova „Uljarská zadruga“ (olejářského družstva). V něm spojili tehdejší obyvatelé své síly, aby udrželi upadající olejářský průmysl.
Na hřbitově (severně od Igrane) je pak apsida někdejšího středověkého kostela.
Nad Igrane směrem na sever (asi 5 km za Podporou a 1 km před Igrane), v olivových sadech, asi tak 300 m.n.m. v pohoří Biokovo se nachází trojlodní předrománský kostelík sv. Michala (Sveti Mihovil) z 11. století, říká se, že jde o nejvýznamnější středověkou památku v Makarském přímoří. Zde jsou prý i zříceniny staré hradební věže, zvané Kulina.
Při příjezdu do Igrane je už z dálky vidět elegantní čtyřpatrovou věž farního kostela Panny Marie od Ružarija (Panny od Růžence, Crkva Gospe od Rožarija). Střední tři patra zvonice z roku 1925 jsou zdobena dvojitými okny. Kostel s půdorysem ve tvaru kříže je o hodně starší než zvonice, byl postaven na nejvyšším bodu obce v roce 1752. Zdobí jej skleněná okna, apsida má tvar půlkruhu a helmice na vrcholu věže je osmistěnná.
Vedle kostela stojí polorozbořené budovy, ve stráni se nad nimi tyčí věž Zale (Zalina vež, Kula Zale), vedle ní stojí hradební zdi, vše postavené v 17. století během Krétských válek na obranu proti Turkům. V nich se proslavil Ivan Žale Antičič, podle kterého je věž pojmenována. Zalina Kula, i když je stará pres 400 let, je velmi dobře zachovaná.
Zdroj : Chorvatsko. Střední Dalmácie. Praha : Kartografie, 2003 + internet
Foto : já, Jan Kocich
170 fotek, 15.7.2012, 1 420 zobrazení, 267 komentářů | krajina, příroda
„pořád jedno to samé, ale přesto krásné“ nebo „krásné, ale pořád to samé“

Národní park Plitvická jezera byl vyhlášen v roce 1949 na ploše 295 km2, od roku 1979 je na seznamu světového přírodního dědictví, vedeného organizací UNESCO. Předmětem ochrany je zde především soustava šestnácti jezer z průzračně modrou vodou, navzájem spojených malebnými vodopády. Soustavu jezer vytvořily dvě nevelké říčky, Bijela Reka a Crna Reka, které se pod posledním z jezer vlévají do řeky Plitvice (odtud název) a dohromady vytvářejí řeku Korana. Obě říčky protékají travertinovým masivem, který je obzvlášť náchylný k erozi, při níž tvoří zvláštní hráze; právě za nimi vznikla zdejší jezírka. Soustava není starší než 8000 let a stále se mění, za rok narostou travertinové bariéry asi o tři centimetry. V areálu parku jsou také četné drobné jeskyně a předpokládá se, že aspoň část jezer je také krasového původu.
Všechna jezera jsou obklopena hlubokými lesy, v nichž ještě rostou divoké orchideje a žijí medvědi a rysi.
(Zdroje : 1. Chorvatsko – Střední Dalmácie. Průvodce po zahraničí. 2. Chorvatsko.
Foto : já a Jan Kocich
34 fotek, 21.7.2012, 1 034 zobrazení, 113 komentářů
S Baškou Vodou je Promajna propojena promenádou podél pobřeží, cesta trvá cca 30 min.
Baška Voda bývala rybářskou vesnicí, turistický ruch tu začal ve 30. letech 20. století a dost se o něj zasloužili hlavně čeští návštěvníci – v meziválečné republice byla Baška Voda zvláště populární. Tehdy tu postavili první hotel, Slavija, zatímco ostatní hotely vznikly až po 2.sv.v. Dnes je cestovní ruch nejvýznamnějším zdrojem příjmů v obci. I když tu žije více obyvatel než v Brele (asi 2900), je toto místo trochu poklidnější.
Na malém náměstíčku a v ulici Vladimira Nazora spatříme několik starších budov, ale jinak jich tu moc není.
V obci se od června do září pořádá celá řada akcí Kulturního léta (koncerty, představení), první víkend v srpnu se konají rybářské slavnosti a po nich dalmatský folklorní svátek.
Na úrovni Baška Vody končí ostrov Brač, který se táhne ve vzdálenosti asi 6 km od pobřeží. V dálce se objevuje Hvar, který je odsud asi 23 km. Od Makarské už je vzdálen jen 17 km.
Nedaleko odbočky na Bašku Vodu vede vzhůru úzká, 2 km dlouhá cesta, po které se dá jet i autem. Vede do malé vesničky, z jejíhož východního konce vybíhá stezka k Přírodnímu parku Biokovo, vzdálenému asi kilometr.

Zdroj : Chorvatsko: střední Dalmácie.
178 fotek a 2 videa, červenec 2012, 926 zobrazení, 70 komentářů
Biokovo je druhým největším pohořím v Chorvatsku. Rozprostírá se podél dalmatského pobřeží Jaderského moře mezi řekami Cetina a Neretva. Jeho nejvyšší vrchol je Sveti Jure (1762 m.n.m.). Impozantní holá vápencová hradba Biokova má délku 36 km (někdy se uvádí 40 km), šířku max. 10 km (jinde se uvádí 7 km). Chrání pobřeží před severními větry. Těsně vedle sebe tu roste středomořská, alpinská a vnitrozemská vegetace (několik vzácných endemitů). Zahlédnout můžete také kamzíky, muflony či kance aj.

Vrcholu lze dosáhnout pěšmo – např. z Makaru po značené horské stezce. Výstup trvá 5-6 hod.
My jsme zvolili druhou možnost – autem po silnici z Makarske. Trasa je zde : http://www.mopedmap.net/route/2028601#lat=43.299861033129&lng=17.06829&zoom=12&maptype=hybrid.

Od vstupu do Přírodního parku Biokovo pojedete 23 km po místy strmé, na panoramatické pohledy však bohaté silnici, plné serpentin, až pod vrchol. Nastoupáte 1397 m (od 365 m.n.m.-1762 m.n.m.).

Cestou se můžete zastavit u restaurace Vrata Biokova a podívat se na kousek vedle stojící kostel sv. Ilje v sedle Staza (897 m.n.m.).
Největrnější místo je v místě vyhlídky Ravna Vlaška (1228 m.n.m.), kde je informační centrum a wc.
Pokud máte rádi med, i ten si můžete po cestě koupit. Po cestě narazíte také na Naučnou geologickou stezku, můžete ji zdolat pěšmo.
Protože téměř celou cestu jedete „nitrem“ Biokova, zastavte se na vrcholu Vošac (1422 m.n.m.) a v sedle Štrbina (1338 m.n.m.) odkud je pěkný výhled na moře a Sv. Jure.
Cestou můžete obdivovat „kuče“ a někde i malá políčka v údolích.
Na vrcholu, kde je malé parkoviště, pak stojí televizní vysílač (od roku 1965?) a kostel Sv. Jure (v současné podobě od roku 1968). Z vrcholu Sv. Jiří je panoramatický výhled na ostrovy a vnitrozemí a ve velmi dobrém počasí je možné vidět bosensko-hercegovinské hory a sousední Itálii (Monte Gargano).

KOSTEL SV. JURE
Kostel sv. Jure se nachází na nejvyšším vrcholu hory Biokova, která nese stejný název. Je to kostel, který stojí na nejvyšším místě od hladiny moře v Chorvatsku.

Byl postaven v roce 1968 o něco východněji než stál předchozí kostel svatého Jiří, který byl pravděpodobně postaven hned po christianizaci, a určitě existoval ve 12. století, což je doloženo kamennou deskou, která bývala nad oltářem starého již strženého kostela. Kamenná deska, na které je nápis vyrytý starým bosenským písmem tak představuje vzácnou a cennou kulturní památku.

První zmínka o kostelu pochází z roku 1640 – mluví se o něm jako o skromné křesťanské svatyni v análech františkána Pavla Pelizzera z Rovinje. Středověký kostelík měl velmi nízkou kamennou konstrukci, byl vykopaný do země s malým otvorem směřujícím na jih. V průběhu staletí prošel množstvím oprav a nakonec byl zbořen v roce 1965, aby se vytvořil prostor pro televizní věž a budovu telekomunikačních zařízení.

Současný kostel sv. Jiří byl tedy postaven v roce 1968 a je poněkud vyšší než starý kostelík a má kamennou dlažbu.
Je věnován sv. Jiří, který podle křesťanské tradice zabil draka (ztělesnění pohanství). Na svátek sv. Jiří spousta věřících z okolí koná poslední sobotu v červenci cestu na nejvyšší vrchol Biokova a v kostele probíhá mše svatá.

KOSTEL SV. ILIJE
Kostel sv. Ilije (Eliáše) byl postaven na stejnojmenném hřebenu kopce, na archeologickém nalezišti v průsmyku Staza (897 m.n.m.). Uvádí se, že byl postaven v 19. století (1853 či 1880).
Podle jiných záznamů byl postaven již v roce 1699 u silnice, která nyní vede k opuštěné (prý) vesnici s hospodářskými zvířaty – PODGLOGOVIK.
Má jednoduchý půdorys se zajímavým samostatně stojícím zvonem nad vchodem, který byl zničen v roce 1944 v průběhu druhé světové války. V roce 2005 byla dokončena rekonstrukce kostela, ale o podobě zvonu není dost informací, takže chybí.
Naproti je kaple věnovaná kaple sv. Antonínovi (Sv. Ante). Sv. Eliáš udržoval komunitu v bezpečí před blesky a Sv. Antonín je patronem dobytka.
V blízkosti kostela se nachází stará, zřícená budova zemědělského družstva Podgora.
Každý rok na svátek sv. Eliáše (20. července), se v kostele koná mše svatá , která je navštěvována spoustou věřících z Podgory.

PODGLOGOVIK a život v Biokovu
Podglogovik je největší a nejzajímavější sekundární hospodářská osada v parku, která je v současnosti opuštěná, a která obsahuje dobře zachovalé pozůstatky obydlí pastýřů, které jsou také viditelné v jiných lokalitách v parku (Mali vrv, Lemešini doci a jiné). V minulosti se lidé z širší oblasti zdržovali v Biokovu během jara, léta a podzimu, a hlídali velký dobytek na pastvinách a pěstovali různé zemědělské druhy v úrodných údolích. Během chladného počasí sešli do vesnic na úpatí Biokova. Dnes se na ploše parku zdržuje velmi malý počet chovatelů dobytka, ale stále významný počet místních obyvatel pěstuje biokovské brambory pro osobní potřebu.

Tipy : http://planinarenje.hr/

Zdroj : Chorvatsko: střední Dalmácie.. Informační tabule v Biokovu.
103 fotek, červenec 2012, 866 zobrazení, 151 komentářů
Dubrovník se 43 000 obyvateli je největším a nejznámějším jihodalmatským městem, a může se klidně dodat, že i nejkrásnějším: např. anglický spisovatel G. B. Shaw ho nazval rájem na zemi. Město leží v zeměpisné šířce, odpovídající zhruba poloze Říma či Barcelony, na jih od 412 m vysoké hory Srđ. Okolní vysoká pohoří kolem něj vytvářejí věnec, chránící před studenými větry, a proto je zdejší podnebí mírné, středomořské. Během roku tu svítí slunce více než 250 dnů.
Historii města lze nalézt na internetu, tak uvádím, co mě zaujalo z památek.
Roku 1979 bylo organizací UNESCO zařazeno do celosvětového seznamu památek kulturního dědictví.
Ze starého města obehnaného mohutnými hradbami je vyloučen automobilový provoz a tak patří mezi největší pěší zóny v Evropě.
Od slovanského výrazu dubrava, dubový les, bylo odvozeno dnešní jméno města.
Obyvatelé Dubrovníka byli různého původu – předkové některých z nich pocházeli z Itálie, jiní byli slovanského původu, žili tu i Řekové a Židé. Jedno ale měli společné: úřední řečí v Dubrovníku, a to po celou dobu existence republiky, byla latina.
Již v roce 1413 byl ve městě zbořen poslední dřevěný dům, od té doby se tu stavělo jen z kamene.
V klášteře klarisek, který se přimyká k hradbám, vznikl v 15. století jeden z prvních nalezinců v Evropě – takový babybox současnosti.
Františkánský klášter má uvnitř krásnou rajskou zahradu a taky zde byla mnichy v roce 1317 zřízena lékárna – jde o nejstarší bez přerušení provozovanou lékárnu v Evropě.
Ve městě byl vždy nedostatek stavebních míst, takže se zde stavěla úzká a vysoká obydlí. Typický dubrovnický dům má prý několik poschodí a v každém dvě místnosti. Kuchyň a záchod byly vždy v posledním patře, a to z ryze praktického důvodu. Všechny vůně, ale také pachy stoupají vzhůru a vše je následně cítit v celém domě.
Ještě bych se zmínila o židovském ghettu a první synagoze na Balkánském poloostrově (a prý druhé nejstarší synagoze Evropy), zajímavé jsou také místní doky a několik pevností se zdmi tlustými až 11 metrů.
Při další návštěvě bych si pořádně přečetla průvodce? a navštívila : františkánský klášter (ambit), hradby, široké barokní Jezuitské schody
Trasa: http://www.wandermap.net/route/1987841#lat=42.642410056863&lng=18.1081&zoom=16&maptype=ts_terrain
Zdroj: FEHÉR, György. Chorvatsko: jižní Dalmácie. Praha: Kartografie, 2003.; PODHORSKÝ, Marek. Chorvatské pobřeží. Praha : freytag & berndt , 2002.
49 fotek, 26.11.2008, 747 zobrazení, 6 komentářů | cestování, krajina, příroda
Autobus nás vysadil ve známém horském středisku GRINDELWALD, odkud jsme vyjeli zubačkou po severní straně Eigeru na Kleine Scheidegg (2 061 m). Během procházky jsme si vychutnávali výhledy na majestátnou hradbu čtyřtisícových vrcholů Mnich (4 099 m), Jungfrau (4 158 m) a Eiger (3 970 m). Vláčkem jsme přejeli do vedlejšího údolí LAUTERBRUNNEN, kde jsme navštívili soutěsku a vodopády Trümmelbachfälle.
83 fotek, červenec 2012, 716 zobrazení, 108 komentářů
Promajna, město a přístav na Makarské riviéře, asi 12.5 km severozápadně od Makarské.
Promajna má cca 230 stálých obyvatel. Je zde pěkné prostředí, kde v podstatě nejezdí auta, protože vesnice leží pod magistrálou. Je to místo pro středně klidnou dovolenou (živější než Igrane, klidnější než Baška Voda). Nabízí atraktivní kulturní a zábavné programy i různé sportovní aktivity. Restaurace a hostince nabízí místní speciality. Je zde obchod, malá tržnice, pekárna, stánky se suvenýry i výborná zmrzlina.
Oblázkové pláže jsou obsazené do posledního místa, takže komu nevyhovuje hlava na hlavě, musí docházet do vzdálenějších, klidnějších míst Promajny.
Pro aktivnější - zajímavé jsou procházky v regionu pod skalnatými srázy Biokova, do osad Bast a Topići, známé pro domácí sýr, pršut a domácí chléb ("ispod peke") a biokovskou peku – směs masa a zeleniny pečená v keramické nádobě ve žhavém popelu). Kolem pláže vede chodníky do Bašky Vody (asi půl hodiny cesty) a na druhou stranu přes Bratuš do Makarské (cca 6 km).
77 fotek, červenec 2007 až listopad 2008, 676 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, města, příroda, rodina-přátelé
Gabi, Tom, Honza, Bára, Alena a já jsme se vydali poznávat jižní kraje naše malé republiky. Stanovali jsme v campu Pláž a podnikali různé výlety. Nebýt deště, pidistanu a mé nemoci, dovolenka by neměla chybu
95 fotek, srpen až listopad 2008, 593 zobrazení, 8 komentářů | architektura, cestování, krajina, města, příroda, zvířata
Přes Brünigpass jsme přijeli do LUCERNU na břehu jezera Vierwaldstättersee. Jeho největší atrakcí jsou mosty Kapell- a Spreuerbrücke, Lví památník, městské hradby a překrásně malované staré domy. Pak jsme se autobusem přesunuli do města, které dalo název celé zemi, SCHWYZ. Tady naší pozornosti neunikl známý Bundesbriefarchiv a dlážděné náměstí s radnicí. Další zastávkou bylo pověstné město ALTDORF, spojované se jménem národního hrdiny Viléma Tella. Cestou zpět na ubytování jsme překonali průsmyk Sustenpass (2 224 m) a pěšky došli k úpatí ledovce Steingletscher.
175 fotek, srpen 2007 až listopad 2008, 518 zobrazení, 16 komentářů | architektura, cestování, krajina, města, příroda
Pár výcvaků z poznávacího zájezdu v Toskánsku... Florencie, Pisa, Lucca, San Gimignano, Monteriggioni, Siena, Créte Senesi, Montecatini Terme a já s Leničkou a Pájou

Florencie - nabízí vznešený renesanční mramor
Siena - nabízí prosluněný kolorit cihlového gotického města v kopcích.

Náhorní městečka - Siena, San Gimignano (nejzachovalejší středověké náhorní městečko se 14 rodovými věžemi), Volterra (nejvýše položené náhorní městečko v Toskánsku), Montepulciano, Cortona, Montalcino, Pienza, Massa Marittima, Pitigliano, Fiesole.

Zdroj: průvodce + Bramblett Reid. Toskánsko. Ikar, 2002
113 fotek, červenec 2012, 506 zobrazení, 153 komentářů | krajina
Nejen pobřeží, ale i vnitrozemí může nabídnout pěkné pohledy... Foceno (až na pár fotek) z auta, zastavit, tak fotím ještě dodnes :)
20 fotek, červenec 2012, 459 zobrazení, 56 komentářů | krajina
Ubytování jsme měli pár minut pěšky od Plitvických jezer - Vstupu 1 v obci Rastovača.
74 fotek, 18.7.2012, 441 zobrazení, 110 komentářů | krajina
aneb cestou do / z Dubrovníku
Foceno z auta (krom Bačinských jezer a prodeje zeleniny), takže kvalita nic moc, ale delta Neretvy je úžasné místo...
73 fotek, srpen 2003 až listopad 2008, 370 zobrazení, 21 komentářů | architektura, cestování, města
Přes průsmyk Jaunpass (1 509 m), kde jsme se na chvíli zastavili na vyhlídce na západní Bernské Alpy, jsme přijeli do BROCU na návštěvu zdejší čokoládovny Cailler - Nestlé. Pokračovali jsme dále k Ženevskému jezeru. Přes jedno z nejlépe dochovaných středověkých měst ve Švýcarsku GRUYÉRES jsme dorazili na prohlídku nejnavštěvovanější památky ve Švýcarsku - hrad CHILLON, krále mezi středověkými hrady. V MONTREUX jsme si připomněli Fredieho Mercuryho.
185 fotek, 24.2.2012, 370 zobrazení, 27 komentářů | auta, zábava
Trabanti na sněhu - pod taktovkou týmu Klubu přátel modrého dýmu Slezsko.
Pátek byl ve znamení volné zábavy, do půlnoci nám hrála živá hudba - skupina Duo Jan´s
20 fotek, 29.6.2013, 317 zobrazení, 262 komentářů | sport, moje fotozprávy
Extrémní závod čtyřčlenných štafet - běh, MTB, paraglide, kajak - vypukl 29. června 2013. Bohatý doprovodný program, večer open air koncert. V rámci Adrenalin Cupu se uskutečnil i závod pro drsné chlapy – Radegast BESKYDSKÝ ŠERPA. Foto z Lysé hory
413 fotek a 7 videí, 25.2.2012, 298 zobrazení, 26 komentářů
Program na sobotu: po snídani spanilá jízda do Rožnova p/Radhoštěm, návštěva výrobny svíček a kamenných ozdob, dle zájmu návštěva dřevěného městečka.
Po návratu do hotelu Beskyd a obědě nastoupily soutěže uvnitř i venku a po vyhlášení výsledků soutěží a večeři začala Hippies night s živou hudbou, opět se skupinou Duo Jan´s, došlo i na vyhlášení nejlepších kostýmů a nejstylovějšího trabanta v duchu hippie.
21 fotek, březen 2008, 287 zobrazení, přidat komentář | oslavy, rodina-přátelé, zábava
Oslava mých ?? narozenin ve Frenštátě ve Sportu a v Hellaxu v Kopru s Petruš, Gabriškem, Jirkou a Adamem
77 fotek, 8.3.2009, 278 zobrazení, přidat komentář | kultura
Výstava Tutanchamon - jeho hrob a poklady in Brno s Jančou. www.tut-vystava.cz. Až na ty lidi, super!
19 fotek, 12.7.2012, 258 zobrazení, 188 komentářů | krajina
ozářený zapadajícím sluncem; pohled od Kozlovic
Kozlovice - Ondřejník - léto - 2012

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter