Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

pidilidi 

Daniela Tejčková, Kozlovice
Najdete zde fotky z různých akcí, výletů, oslav, dovolenek...od roku 2007.... O heslo si pisněte ;)
KOMENTOVAT můžou i neregistrovaní-nepřihlášení

Zobraz BB ShoutBoard


reklama

96 fotek, 22.10.2012, 215 zobrazení, 117 komentářů
Jednotlivá zastavení jsou součástí Lašské naučné stezky.

Trasa : http://www.wandermap.net/cs/route/2079756-koprivnice-bezrucova-vyhlidka-raskova-vyhlidka-sostyn/#gsc.tab=0

Přírodní park Podbeskydí, kterým větší část stezky prochází, byl vyhlášen dne 1.1.1993 na území dřívějších oblastí klidu Červený kámen a Kojetín. Přírodní park zahrnuje území Podbeskydské pahorkatiny, která se rozkládá v jihovýchodní a jihozápadní části okresu Nový Jičín, a část okresů Frýdek-Místek a Vsetín. Území má pestrou geologickou a geomorfologickou stavbu. Ta vytváří lepší předpoklady pro udržení genofondové základny většího množství organismů než samotný masív Beskyd. Neopakovatelné, malebné a krajinářsky cenné scenerie zůstaly zachovány v oblasti Štramberské vrchoviny, kam patří i oblast Kopřivnicka.

HRAD ŠOSTÝN (pův. názvem Schornstein) byl založen koncem 13. století (vystavěn kolem roku 1290) hrabětem Jindřichem z Hückeswagenu.

Ve vstupní části do hradu stála nad dřevěným přístupovým mostem v poslední části padacím štíhlá válcová věž. V průměru měla necelých šest a půl metru. Bylo z ní vidět na věž štramberského hradu, nejbližšího strategického bodu v rámci soustavy (řetězce) opevněných sídel strážců Moravské brány. Spolu s docela malým dvorkem a strážnicí pro posádku byla vysloveně obrannou částí. Do zřejmě věžové brány s propadlištěm, zčásti vytesané do skály, se přicházelo po druhém mostě s propadlištěm. Hned za bránou bylo obytné stavení a nevelký dvůr. V jižní části nádvoří stálo jádro hradu, nyní nejlépe zachovaná část. Vnitřní hrad obepínal příkop a mohutný val, na jihu, na západě a na východě zdvojený nezbytnou palisádou. Než se příchozí dostal až sem, musel zřejmě zdolat ještě dva opevněné pahorky. Zatímco hrady Hukvaldy a Starý Jičín stojí na osamělých kopcích, Šostýn vyrostl ve stínu Pískovny, v poměrně nevýhodné poloze. To mohlo být v dobách vyspělejší dobývací techniky důvodem jeho ztečení a zboření. Studna na hradě asi nikdy nebyla a vodu jeho obyvatelé brali zřejmě z cisterny. Podle zvyku se do ní sváděla soustavou dřevěných okapů ze střech, protože jí na hradech bývalo spíše méně než více.

Hrad náležel olomouckému biskupství, které jej často udělovalo v léno světským feudálům. K nejznámějším správcům hradu patřil olomoucký biskup Mikuláš z Rýzmburka (kolem roku 1389), který si hrad oblíbil a často na něm pobýval. Hrad byl obléhán r. 1404 polským vojskem a někdy brzy po roce 1420 byl dobyt biskupským vojskem, které vypálený a pobořený hrad předalo zákonnému majiteli. Ten však již hrad neopravil. Hrad byl natrvalo opuštěn a chátral. V polovině 19. století za vlastnictví zemanského rodu Rašků byly jeho nadzemní části strženy a materiál použit na výstavbu továrny na hliněné zboží. V roce 1945 přešel hrad do státního majetku.

Zajímavé dějiny má hrad od počátku 20. století. S jeho soustavným výzkumem začal v roce 1935 místní vlastivědný pracovník Emil Hanzelka. Ve 30. letech byly odkryty základy jádra hradu, byla provedena konzervace odkrytých zdí. Od konce 30. let do konce let 80. sloužil hrad jen výletníkům a vandalům. Od roku 1988 se v lokalitě provádí záchranný archeologický výzkum spojený se záchovnou údržbou vykopaných zbytků zdí a hradeb. Četné archeologické nálezy (např. Šostýnská Venuše) jsou vystaveny v expozici muzea Fojtství.

Na nejvyšším místě zříceniny hradu Šostýna se nachází Žižkova lípa. Byla pojmenována v roce 1933 Klubem československých turistů. Nazvána tak byla podle posledních držitelů hradu Šostýna, kteří příslušeli k moravské husitské šlechtě. Její stáří je asi 200-250 let.

Ve zříceninách hradu, v hromadách suti a v puklinách ve skále jsou důležitá zimoviště obojživelníků a plazů.

Architektonický popis hradu
Pro vlastní hradní stavbu bylo využito dvou samostatných pahorkovitých útvarů. Za součást hradního jádra můžeme považovat i v pořadí třetí pahorek, jelikož se nachází ještě v prostoru vymezeném vnějším opevněním. Palácová část hradu je od druhého pahorku oddělena nehlubokým, ve skále vytesaným příkopem o šířce 8-10 m. Jádro je obehnáno dvojnásobnými schodovitě klesajícími příkopy a valy na nejvíce ohrožených stranách východní, severní a jižní části. Západní svahy klesají velice strmě k bezejmennému přítoku Kopřivničky, takže další valové či hradební opevnění zde bylo zbytečné. Na druhém severním pahorku byla vedle další drobné zástavby prokázána přítomnost válcové útočištné věže bergfritu o celkovém průměru 6,3 m. Objekt nalézající se jihozápadně od věže byla nejspíše budova strážnice se sídlem vojenské posádky hradu. Šostýn byl hradem střední velikosti a za svého poměrně krátkého trvání (cca 150 let) byl velmi dobře vybaven. Někdy okolo roku 1420 byl však dobyt, vypálen a opuštěn. Poslední ránu mu ale zasadilo v polovině 19. století násilné rozbourání všech hradních zdí za účelem získání materiálu pro stavbu kopřivnické továrny na hliněné zboží, tzv. kachlovky.

Hradní palác
Nejdůležitější stavbou hradu byl původně dvouprostorový palác, který je situován na nejlépe chráněném místě celého hradu. Zdi paláce obrácené do vnitřní zástavby mají sílu cca 3 m. Palác měl sloužit i jako případné poslední útočiště obránců a na svou dobu byl velice dobře vybaven. Jak potvrdily archeologické nálezy, měl nejméně jednu místnost vytápěnou kamny z komorových kachlí. Ve druhé severozápadní sklepní místnosti pod palácem byl nalezen velký počet zdobených dlaždic s reliéfem dubového listu, z čehož lze usuzovat, že se nad touto sklepní místností nacházel nejspíše rytířský sál, jehož podlahu zdobila výše uvedená dlažba. Palácové sklepy měly pouze hliněnou podlahu provedenou jako výmaz původního skalnatého podloží a sloužily zejména jako zásobárny potravin a vína.

Šostýnský bergfrit
Šostýn se řadí k hradům tzv. bergfritového typu. Bergfrit je útočištná nejčastěji okrouhlá hlavní věž, která v případě potřeby mohla poskytnout obyvatelům hradu poslední útočiště a být zcela samostatně bráněna. Proto v úrovni přízemí neobsahovala žádné otvory. Její temné přízemí mohlo být využito jako vězení („hladomorna“) nebo skladovací prostor. V dobách míru nebyl bergfrit obýván a proto také ani jeho interiéry se k tomuto účelu nevybavovaly. Na Moravě se první bergfrity objevují již před polovinou 13. století a mezi hrady tohoto typu lze z okolí Šostýna zařadit ještě hrad Hukvaldy, Starý Jičín a Štramberk, jehož válcový bergfrit známá „Trúba“ je dnes hojně navštěvovanou turistickou atrakcí. Hrady Hukvaldy, Šostýn, Štramberk a Starý Jičín, které byly strážními hrady v oblasti Podbeskydí, vykazují určitou příbuznost a leží téměř dokonale na jedné přímé linii.

Archeologické bádání na Šostýně
Jako jeden z prvních se historicko-stavební stránkou hradu začal zabývat ve dvacátých letech 20. století Gustav Stumpf a po něm také Rudolf Příhoda. Práce byly značně ztíženy tím, že zbytky hradu byly zasypané vrstvou suti.

„Zlatou dobou“ bádání byla třicátá léta, kdy se hrad dočkal větších vykopávek zejména díky zdejšímu rodákovi Emilu Hanzelkovi, který založil tzv. „ Šostýnský kroužek“. Mezi zajímavé nálezy z této doby lze zařadit například kamnové kachle, dlaždice z pálené hlíny s reliéfem listu, 2 pražské groše Václava II. a v neposlední řadě sošku ženy zvanou Šostýnská Venuše. Řadu nalezeneckých věcí lze dnes shlédnout v expozici muzea Fojtství v Kopřivnici.

V roce 1987 byly na hradě obnoveny restaurátorské práce a zároveň probíhal stavebně-historický průzkum celého hradního areálu, při kterém byly odkryty další dosud neznámé části hradu. Tyto práce byly dokončeny na konci devadesátých let 20. století a také díky nim se z Šostýna stala významná historická lokalita.

Zdroj : informační tabule, http://www.lasska-brana.cz/cz/lasska-brana/bezrucova-vyhlidka-subjekt838.html
91 fotek, 21.10.2012, 65 zobrazení, 93 komentářů
Krátké procházky k rozhlednám. K Vartovně jsme vyšli ze Seninky. K Sůkenické na vrchu Čarták jsme šli od hotelu Horský hotel Sůkenická, kde si musíte mimo sezónu vyzvednout klíče k rozhledně.
Cestou zpět jsme se stavili nad přehradou Šance.
K návštěvě Vartovny nás inspirovala "Toulavá kamera ".
159 fotek, 20.10.2012, 82 zobrazení, 108 komentářů
Každoroční sváteční výšlap na Lysou, aneb 20. října na vrcholu bezmála 20°C.
Bohužel mi podzimní barvy nedovolily vybrat méně fotek :)

Trasa : nejdříve jsme šli zkratkou, pak se napojili na žlutou, dolů klasika po červené http://www.wandermap.net/cs/route/1886744-ostravice-cupel-lysa-hora-a-zpet/
30 fotek, březen až říjen 2012, 48 zobrazení, 51 komentářů
Kopřivnici najdeme v Moravskoslezském kraji. Město je známé Tatrou, Emilem Zátopkem, Zdeňkem Burianem, rozhlednou Bílá hora ....
33 fotek, 11.9.2002, 115 zobrazení, 36 komentářů
jedno vzpomínkové album ... návrat na místo činu po 10 letech
jedná se o poslední část Exkurze z gymplu - tehdy jsme navštívili Holandsko, Belgii, Normandii a poslední den z deseti jsme strávili v Paříži...
Jde o skeny fotek
46 fotek, 22.9.2012, 60 zobrazení, 54 komentářů
Seina představuje základní a důležitý bod ve městě – měří se od ní vzdálenosti, určují se podle ní čísla domů a řeka také rozděluje hlavní město na dvě charakteristické části: Pravý břeh (směrem na sever) a Levý břeh (směrem na jih od řeky). ---
Dnes Seinu křižují nákladní čluny a ohromné výletní lodě bâteaux mouches převážející turisty po řece nahoru i dolů. V noci lodě používají k osvětlení budov na břehu reflektory. Nástupiště je u Pont de l´Alma.

Cestou domů jsme se stavili v lázních Amberg - ta pravá třešnička na dortu :)

Zdroj : průvodce TILLIER, A. Paříž, 2003.

Foto : Jan Kocich, já

Co bych ještě chtěla vidět, navštívit :
1) nejužší uličku v Paříži - Rue du Chat dui Peche, ulička Rybařící kočky – na šířku měří jen 1,8 m.
2) Chrám Sacré-Couer za pěkného počasí, vlastně celý Montmartre ...
3) NK Francoise Mitterranda - tato stavba ze skla a chromu je pojmenována po někdejším prezidentovi Francie. -- Francouzská národní knihovna (Bibliotheque Nationale de France) na Quai Francois-Muriac patří k nejpodivuhodnějším projektům Grands Projects, kterými chtěl prezident Mitterand oživit východní část města. Ve čtyřech věžích ve tvaru knihy je umístěna sbírka čítající více než dvanáct miliónů svazků. Na vnitřním nádvoří se nachází příruční a odborná knihovna. Další fondy zahrnují přes 50 000 digitalizovaných ilustrací, zvukových archivů a CD-ROM.
4) Muzeum du Quai Branly, vlevo od Eiffelovky – krásná fasáda z rostlin, tzv. vertikální zahrada na domě.
5) trhy v městečku Versailles, městečko samotné
6) palec na La Défense
7) pařížské hřbitovy
57 fotek, 22.9.2012, 59 zobrazení, 73 komentářů
V albu jsou spíše cvaky za chůze městem - čtvrtí Opéra, Tuileries a Champs-Elysées ....

ČTVRŤ OPÉRA
Ve čtvrti Opéra potkáte bankéře, novináře a davy nakupujících, návštěvníků divadel a turistů. Vznešený duch této čtvrti přežívá v Grands Boulevards z 19. století, které navrhl baron Haussmann. Ty jsou stále oblíbeným místem tisíců Pařížanů a cizinců, které sem přitahují nesčíslná množství obchodů, od těch nejexkluzivnějších až po ty s „lidovými“ cenami. ---Mnohem starší tvář této čtvrti uvidíte v mnoha pasages, půvabných úzkých pasážích s prosklenou střechou, kde jsou obchůdky, které jako by nepatřily do dnešní doby. Tady se také psaly dějiny divadla a filmu. Právě zde v roce 1895 poprvé uspořádali bratři Lumiérové veřejné filmové promítání a na prknech slavné Opéry de Paris Garnier se konala ta nejvýznamnější divadelní představení. ---
Říká se, že pokud posedíte dostatečně dlouho v Café de la Pais (naproti Opeře, vpravo), před očima se vám prostřídá celý svět. Během dne žije oblast obchody a turistickým ruchem. Večer se oblast zaplní milovníky divadla a filmu a kavárny na Boulevard des Capucines začnou pulzovat životem.

Opéra de Paris Garnier – díky různorodosti stylů od klasicismu až po baroko se budova z roku 1875 stala symbolem opulence Druhého císařství. ---
Nádherná budova Opery, navržená Charlesem Garnierem pro Napoleona III., je někdy přirovnávaná k ohromnému svatebnímu dortu. Stavba začala v roce 1862 a byly na ní použity rozmanité materiály (včetně kamene, mramoru a bronzu) a využity různé styly, od klasicismu po baroko. Střídají se na sloupech, frýzech a sochách na vnějšku budovy. Výstavba pokračovala celých 13 let a byla přerušena jen pruskou válkou a povstáním v roce 1871. V roce 1875 bylo divadlo konečně otevřeno. ---
V roce 1858 se pokusil Orsini zavraždit císaře před starou budovou Opery. Tento nezdařený pokus inspiroval Garniera k tomu, aby přistavil na východní straně nové budovy pavilon, ke kterému vedlo točité schodiště. Císař tak mohl bezpečně vystoupit ze svého kočáru a projít do místností sousedících s královským apartmá. --- Pod budovou je malé jezírko, které bylo v Lerouxově Fantomu opery útočištěm Fantoma. --- Většina oper se dnes hraje v nové budově Opéra Bastile, ale baletní představení se stále konají tady. ---

PLACE VENDÔME
Stavba pravděpodobně nejlepší ukázky elegance architektury 18. století – královského náměstí architekta Julesa Hardouin-Mansarta – započala v roce 1698. Podle původního plánu měly v domech s podloubími sídlit akademie a velvyslanectví. Nastěhovali se sem však bankéři a vytvořili z nich opulentní budovy. Jako zázrakem zůstalo náměstí Vendôme takřka nedotčeno a v současnosti zde bydlí klenotníci a bankéři. V domě č. 12 zemřel Fryderyk Chopin a v č. 15 založil na přelomu 19. a 20. století César Ritz svůj slavný hotel. ---
Sloup na Place Vendôme – na stavbu bylo použito dvě stě padesát ruských a rakouských děl, která Napoleon ukořistil v bitvě u Slavkova.

CHAMPS-ELYSÉES
Dvě široké třídy dominují této oblasti: Avenue Champs Elysées a Rue St-Honoré. Její šířka je neskutečná, i chodníky jsou široké. Davy lidí přitahují obchody, kavárny, kina. Rond Point des Champs Elysées je klidnější; schováte se tu pod kaštany a chodníky jsou lemovány pestrými záhony květina. ---
Hlavní třída je místem konání velkolepých přehlídek, ale kromě nich se tu setkáte s posledními výkřiky módy a s požitkářským stylem života. Tady se setkávají luxus a politická moc. Pětihvězdičkové hotely, nejdražší restaurace a obchody s nejlepším zbožím jsou rozesety po ulicích, které vybíhají z Champs-Elysées. A naopak v Rue St-Honoré narazíte na důkladně střežený Palais de lElysée, přepychová městská sídla obchodních magnátů a řadu ambasád a konzulátů. ---

Grand Palais
V 19. století navrhl Charles Girault výstavní palác, kde se dodnes konají velké výstavy. ---
Palác vznikl ve stejné době jako most Alexandra III. a Petit Palais. Grand Palais byl postaven pro dvě velké expozice francouzského malířství a sochařství na Světové výstavě v roce 1889. Exteriér mohutné stavby kombinuje klasicistní prvky impozantní kamenné fasády a secesní železnou konstrukci prosklené střechy. Na koncích obou křídel paláce stojí Réciponovy bronzové sochy okřídlených koní a vozatajů. Palác vypadá obzvlášť krásně v noci, kdy prosklenou střechou září světla zevnitř a proti nebi se tyčí siluety soch ze zdejších galerií. Velký sál byl však bohužel v roce 1993 uzavřen kvůli renovaci a cíl adaptace není nikomu jasný. V Galerie Nationales du Grand Palais se však stále občas pořádají výstavy. V suterénu paláce je policejní stanice.

Zdroj : průvodce TILLIER, A. Paříž, 2003.
74 fotek, 22.9.2012, 171 zobrazení, 97 komentářů
Paříž je posetá parky, intimními zahradami a půvabnými náměstími, které lemují stromy. Nejstarší veřejné zahrady v Paříži byly vytvořeny pro francouzské královny – Jardin des Tuileries pro Kateřinu Medicejskou v 16. stol. a Jardin de Luxembourg pro Marii Medicejskou v 17. stol. ---
ČTVRŤ TUILERIES
Tuileries je rozlehlá a harmonická čtvrť vymezená na jedné straně náměstím Place de la Concorde (nám. Svornosti) a na druhé straně palácem Louvre. Bylo to odjakživa místo určené pro krále a paláce. Král Slunce (Ludvík XIV.) žil na Place des Victories, které bylo vybudováno jen proto, aby se zde mohla vyjímat jeho socha. Dnes jsou zde obdivováni největší mistři módy. Královský lesk na Place Vendôme nahradily drahokamy Cartiera, Boucherona a Chaumeta a uhlazení arabští, němečtí a japonští bankéři a samozřejmě elegantní dámy navštěvující přepychový hotel Ritz. Tuto čtvrť protínají dvě nejúžasnější obchodní třídy v Paříži. Rovnoběžně se zahradami Jardin des Tuileries vede dlouhá Rue de Rivoli s podloubími, drahými butiky, knihkupectvími a pětihvězdičkovými hotely. Pár kroků severně od ní se nachází další nekonečná ulice Rue St-Honoré, v níž se snoubí to nejbohatší a nejskromnější v lidech a obchodu. ---
JARDIN DES TUILERIES se nacházejí na začátku osy, která spojuje Arc de Triomphe du Carrousel, Vítězný oblouk a končí v La Défense. Tyto zahrady si zachovaly svou symetrii, kterou navrhl zahradní architekt André Le Nôtre původně pro zámek ve Versailles. Dochovalo se v nich mnoho původních i moderních soch. ---
Tyto geometrické zahrady patřily kdysi k Palais des Tuilerie. Jsou součástí parkově upravené oblasti táhnoucí se podél Seiny od Louvru až k Champs-Elysées a Vítěznému oblouku. --- Zahrady přebudoval v 17. století André Le Nôtre, královský zahradník Ludvíka XIV. ---
MUSÉE DU LOUVRE - Chloubou muzea Louvru je jedna z největších sbírek obrazů a plastik od starých civilizací po 19. století. Mona Lisa byl jedním z prvních obrazů, který Musée du Louvre získalo před 400 lety. Kromě dalších Leonardových děl jsou zde vystaveny vynikající obrazy Tiziana, Rafaela a dalších… ---
Palác Louvre, který byl po čtyři století sídlem francouzských králů, je dnes muzeem s jednou z nejvýznamnějších uměleckých sbírek na světě, sahá až do středověku. V roce 1190 zde nechal král Filip August vybudovat pevnost, která měla chránit Paříž před nájezdy Vikingů. Za vlády Františka I. však ztratila svou impozantní tvrz a žalář, které byly nahrazeny renesanční budovou. Další čtyři století tento komplex rozšiřovali a zvelebovali francouzští králové. Jednou z posledních úprav byla stavba skleněné pyramidy na hlavním nádvoří, odkud je přístup do všech galerií.
PLACE DE LA CONCORDE
Place de la Concorde s rozlohou více než osm hektarů patří k nejkrásnějším historickým náměstím v Evropě. Původní náměstí Ludvíka XV. se sochou tohoto krále vybudoval v polovině 18. stol. architekt Jacques-Ange Gabriel. Navrhl jej jako otevřený osmiúhelník s domy pouze na severní straně. V dalším období historie náměstí, tentokrát se jmenovalo Place de la Révolution, vystřídala sochu Ludvíka XV. gilotina. V průběhu dvou a půl roku si smrt vybrala svou daň v podobě 1119 obětí, mezi nimiž byli i Ludvík XVI., Marie Antoinetta (která zemřela nedaleko svého malého tajného bytu v Rue Royale č.2) a vůdčí osobnosti Velké francouzské revoluce Danton a Robespierre. ---
Potom bylo náměstí znovu přejmenováno v duchu smíření na PlacedlC (náměstí Svornosti). Na vznešenosti mu v 19. stol. přidal 3200 let starý obelisk z Luxoru, dvě kašny a osm soch symbolizujících francouzská města. Každý rok zde vždy 14. července vrcholí triumfální přehlídky konané na památku dobytí Bastilly.

Trasa : http://www.wandermap.net/cs/route/1886734-pariz-louvre-tuileries-champs-elysees/

Zdroj : průvodce TILLIER, A. Paříž, 2003.
98 fotek, 22.9.2012, 173 zobrazení, 48 komentářů
1 a půl hodiny, úkol najít několik mi blízkých známých osobností taktak splněn, vymezte si delší čas...

Cimetiére du Pére–Lachaise je největším pařížským hřbitovem. Najdeme ho na východní straně Paříže. Hlavní brána do hřbitova ústí z bulváru Ménilmontant. Před vstupem na hřbitov si lze levně obstarat v některém ze sousedních květinářství malý plánek s vyznačenými hřbitovními ulicemi a seznamem nejslavnějších hrobů. ---
Již od předchozího století je hřbitov nazýván "město mrtvých". Rozloha tohoto hřbitova činí čtyřicet sedm hektarů, na kterých nalezneme kaple, hroby, urnové háje, náhrobky, hrobky a pomníky. Každá ulička je zde pojmenovaná. Návštěvník, který míjí jednotlivé uličky, se dostane mezi domky mrtvých. Člověk si připadá jako v maličkém městečku, s drobnými staveními a okázalými pomníky. Takže se nelze divit, že je hřbitov nazýván "město mrtvých". --- Situace pohřebnictví v Paříži na konci 18. stol. byla zoufalá. Ze starých přeplněných hřbitovů se draly pozůstatky mrtvých, které děsily a pohoršovaly občany a způsobovaly epidemie. Stav vedl i k přechodnému uzavření některých hřbitovů. Přebyteční nevýznamní mrtví byli dokonce skladováni v prázdném lomu jižně od metropole. Další vlnu mrtvol přinesla i Velká francouzská revoluce v roce 1789, kdy tisíce občanů nalezly smrt pod gilotinou. ---
Pro zklidnění situace byl na příkaz Napoleona v roce 1804 otevřen Cimeti?re du P?re-Lachaise. Hřbitov zdědil jméno po bývalém zpovědníkovi krále Ludvíka XIV., otci („p?re“) Francois de la Chaisovi. Tento muž zde řídil jezuitskou kolej a posléze mu město vyplatilo peníze za prodej jeho pozemku. Pozemek odkoupil městský architekt Nicolas Frochot, který prokázal vynikající obchodní schopnosti. V roce 1803 se na tomto místě začal stavět podklad budoucího hřbitova a jeho vybudováním dokázal během osmnácti let zhodnotit cenu pozemku 280krát. Ve stejné době vzniklo v Paříži několik dalších hřbitovů, a proto Frochot vymyslel způsob, jak hřbitovu dodat prestiž a přilákat tak dostatek mrtvých. Za tímto účelem inicioval přemístění ostatků slavných mužů francouzského písemnictví Moli?ra a La Fontaina. Později byly přestěhovány ostatky milenců Heloisy a Abélarda, které se později staly největší atrakcí hřbitova P?re–Lachaise. Na prázdném hřbitově nechal rovněž rozmístit náhrobky, sochy a pomníky zkonfiskované aristokratům v době VFR a uložené toho času v jednom městském muzeu. V roce 1806, po zbourání starého kapucínského kláštera, sem byly přeneseny i ostatky královny Marie Louisy, manželky krále Jindřicha III. Hřbitov se tak stal místem posledního odpočinku nejproslulejších osobností, i Napoleon si přál být zde pohřben. Výjimečnost hřbitova zůstala zachována dodnes včetně vysokých poplatků. ---
Hřbitov nesloužil vždy jen jako místo odpočinku zesnulých. Jsou dochovány záznamy o bitvě z roku 1814. Ruská vojska zde porazila kadety francouzských vojenských škol ukrytých v linii zákopů. Na místě porážky vznikl ruský vojenský tábor. Druhá bitva proběhla ve dnech Pařížské komuny v roce 1871, kdy stovky komunardů využily výhodného postavení hřbitova a bojovaly proti vládnímu vojsku. Pod čtyřdenní palbou dělostřelectva zahynulo sedm set mužů a žen, než byl odpor komunardů zlomen. Dalších sto čtyřicet sedm zajatců bylo popraveno následující den u hřbitovní zdi, která dodnes nese jméno Mur des Fédérés. ---
Je uváděno, že na každý metr čtvereční přísluší největší počet významných velikánů na
celém světě. ---
Co se týká náhrobků, v současnosti mezi nimi můžeme vidět velké kontrasty. Některé z nich jsou kolosální, historicky vzácné či umělecky cenné, jiné zase jednoduché, nepodstatné či dokonce kýčovité. Mezi jednoduché hroby bychom mohli zařadit například hrob Julese Romainse nedaleko hlavní brány a Avenue Principale. Naopak prostý hrob bez květin zpěváka Jima Morrisona, popřípadě Jamese Douglase Morrisona, nalezneme jen ztěží u Chemin Lesseps. Hrob Fryderyca Chopina, který je situován na Chemin Denon, je zkrášlen květinami. Většina hrobů velikánů je izolována, jiné jsou naopak propojeny určitým posmrtným poutem jako například spisovatelé Moliere a La Fontaine, kteří jsou pochováni hned vedle sebe a jsou obklopeni společným železným plotem na Chemin Moliere a La Fontaine. Poblíž, na Avenue Circulaire, leží Paul Eluard, který je svým ideologickým myšlením velmi blízko právě spisovatelům typu Moliere a La Fontaine. Mnoho hrobů jakoby splývalo se zemí, ostatní stoupají směrem k nebesům jako například drobný hrob Champolliona, jenž je zkrášlen imitací monolitu, nacházející se u Rond-Point Casimir-Perier či hrob Honoré de Balzaca, který se rozkládá níže, u Rond-Point des Travailleurs Municipaux. Dále zde můžeme nalézt poetická místa i rozsáhlá stromořadí. ---
Hřbitov každoročně navštíví přibližně dva miliony lidí. Proto se nelze divit, že i na hřbitově Pére–Lachaise nalezneme nejrůznější stopy vandalismu, ať už se jedná o pohozené květiny, poničené hroby, graffiti a jiné škody. Převážné části těchto činů se dopouštějí návštěvníci hrobu zpěváka skupiny Doors, Jima Morrisona. Z přibližně šedesáti devíti tisíc hrobů, které hřbitov tvoří, je na pět set poškozeno graffiti. ---

I v dnešní době je možné nechat se pohřbít na hřbitově P?re–Lachaise. Na základě zákona z roku 1924 lze opuštěná místa znovu přiřadit novým zájemcům. Ročně v průměru tři sta hrobů změní svého majitele. Pro pohřbení na hřbitově neexistují žádná zvláštní kritéria, neboť pohřební výsady byly zrušeny již v roce 1790 a pravidla pro pohřbení jsou tak pro všechny stejná. Ze zákona jsou si všichni rovni bez ohledu na bohatství, tituly a proslulost. Chcete-li být pohřbeni na Pére–Lachaise, musíte buď patřit do skupiny, která již vlastní koncesi, nebo zemřít v Paříži (bez ohledu na státní příslušnost a bydliště), nebo mít v době úmrtí trvalé bydliště v Paříži.

Plán hřbitova P?re – Lachaise s vyznačenou trasou prohlídky http://www.pere-lachaise.com/perelachaise.php?lang=en

Zdroj : VELEBOVÁ, Petra. Pařížský hřbitov Pere-Lachaise z pohledu cestovního ruchu, bakalářská práce, 2013.

Foto: foto já, následná úprava většiny černobílých fotek Jan Kocich
54 fotek, 21.9.2012, 114 zobrazení, 81 komentářů
Montmartre a umění k sobě patří jako poklička na hrnec. Do konce 19. stol. byla tato čtvrť Mekkou umělců, spisovatelů, básníků a jejich žáků. Tito bohémové se setkávali v nevěstincích, kabaretech, revuích a podobných podnicích, které z Montmartru dělaly v očích úzkoprsé smetánky nemravnou čtvrť. Většina malířů a literátů odsuď už zmizela a noční hektický život už také není to, co býval. Ale vyvýšenina Montmartre si své kouzlo zachovala a venkovská atmosféra čtvrti zůstala dodnes pozoruhodně nedotčená. Davy turistů vystupují uličkami nahoru a obléhají široká prostranství, například Place du Tertre, kde prosperují pouliční malíři a prodavači suvenýrů. Celá čtvrť je propletena miniaturními náměstíčky, malými terasami, křivolakými uličkami, dlouhými schody a také známou vinicí, kde se každý podzim v atmosféře hlučného veselí sklízí několik málo hroznů. Z monumentální baziliky Sacré-Coeur a dalších vyhlídkových míst je nádherný výhled na město.

Strmý kopec (butte) Montmartre obývají umělci již více než 200 let. Theodore Géricault a Camille Corot se sem přistěhovali začátkem 19. stol. a ve 20. stol. zvěčnil ve svých dílech místní kolorit Maurice Utrillo. Dnešní pouliční malíři těží hlavně z turistického ruchu, protože davy turistů směřují do této pitoreskní oblasti, která si ještě místy dochovala atmosféru předválečné Paříže. Jméno čtvrti prý pochází od místních mučedníků, kteří zde byli kolem roku 250 umučeni. Odtud název "mons martyrium".

Muž, který procházel zdí - Pokud jste se procházeli na Montmartru, určitě jste ho viděli. Ze zdi na konci Rue Norvins (u nám. Marcel Aymé) trčí jeho hlava, ruce a levá noha. Sochu v roce 1989 vytvořil známý fr. herec Jean Marais. Inspiroval se vzhledem spisovatele povídky. --- "Na Montmartru v ulici Orchampt 75a bydlel ve třetím poschodí výborný chlapík jménem Dutilleul, který měl podivuhodnou schopnost procházet bez nejmenších potíží zdmi." ---
Tak začíná povídka Muž, který procházel zdí, kterou napsal spisovatel Marcel Aymé v roce 1943. Povídka pokračuje tím, jak pan Dutilleul využíval své schopnosti k tomu, aby dohnal svého nesnesitelného šéfa do blázince. Poté začal díky své schopnosti vykrádat banky a klenotnictví a když se nechal schválně zatknout policií jen proto, že mu jeho kolegové nevěřili, že tím nejhledanějším bankovním lupičem je právě on, pohrával si s ředitelstvím věznice La Santé tím, že pravidelně unikal ze své cely a zase se do ní vracel. Při posledním útěku se do věznice už nevrátil, změnil vzhled a bydliště a žil klidně dál na Montmartru. Osudným se mu stalo, když se zamiloval do vdané ženy, za kterou docházel přes zeď, když její žárlivý manžel, který ji zamykal, nebyl doma. Při jednom návratu od své milenky jeho zázračná schopnost přestala fungovat a on zůstal uvězněný uprostřed zdi, kterou se snažil od milenky odejít. --- V češtině si ji můžete přečíst v knize Rozvětvený paroháč v překladu Jarmily Fialové.

Trasa : http://www.wandermap.net/cs/route/1886727-pariz-montmartre/
Zdroj k popiskům : http://pariz-pro-pokrocile.blog.cz; průvodce TILIER, A. Paříž, 2003;
33 fotek, 21.9.2012, 185 zobrazení, 113 komentářů
La Défense - "Pařížský Manhattan", tak se přezdívá čtvrti mrakodrapů, skla a betonu.
Celá čtvrť je postavená na velké betonové ploše, pod kterou jsou cesty, parkoviště. Nahoře je pěší zóna, náměstí, fontány, malé parky, oddychové zóny, umění a komunikační prostor mezi sídly velkých společností.

Počátky myšlenek na výstavbu spadají již do 30. let 20. stol., kdy Le Corbusier spolupracoval na prvních projektech pozoruhodné městské části, která byla od počátku pojata jako symetrická. Le Corbusier také přišel s myšlenkou dvouúrovňové dopravy, která by oddělovala chodce a motoristy. Ovšem čtvrť jako taková si na své zrození musela počkat až na poválečnou éru.

Plánů bylo mnoho, na jednom se však všichni shodli - moderní věžové domy by neměly přesahovat výšku 100 metrů. Tak se začala rodit první generace "věžáků", která předznamenala stavby kancelářských budov po celé Evropě.

Výstavba tohoto obrovského administrativního centra na západním okraji Paříže započala v roce 1958, protože se musely řešit vzrůstající nároky firem a úřadů, které se prostě do vnitřní Paříže nevešly.

Historie La Défense se po tomto prvním kroku začala psát velmi rychle a velmi moderními prostředky. Například 32 pater "věžáku" NOBEL bylo postaveno během šesti týdnů!

Název čtvrti znamená Obrana a je odvozen od bronzové sochy La Défense de Paris, vztyčené na počest vojáků, kteří bránili Paříž během prusko-francouzské války. Socha byla během výstavby čtvrti odstraněna a po dokončení prací zase vrácena na původní místo.

Rozloha čtvrti je 80 hektarů. Počet lidí dojíždějících sem za prací - denně 100 000 osob (podle průvodce z roku 1996) - překračuje o třetinu počet zdejších obyvatel. Podle průvodce z roku 2003 --> Dnes sem z okolí města dojíždí okolo 30 tis. lidí.

Největší z "Tours" (tak říkají Francouzi výškovým domům) je věž FIAT (1975), vyvedená celá v černém. Patří k nejvyšším budovám v Evropě. Mrakodrap se svými 45 podlažími a 178 m výšky je spolu s mrakodrapem Elf nejvyšší budovou v Défense. Stavba byla dokončena v r. 1974. Betonová konstrukce pokrytá leštěnou žulou je pozoruhodným zážitkem hlavně v noci, kdy je osvětlena.
Nejstarší věží je budova CNIT, tzv. Défenský palác, sídlí v něm středisko průmyslu.

K podzemí La Défense patří ještě šest úrovní parkovišť s 25 000 parkovacími místy řízenými centrálním počítačovým dispečinkem. Je to jedno z nejdůležitějších podzemních parkovišť světa. Pod náměstím vede dokonce dálnice.

Toto místo je vlastně takovou free galerií podširým nebem. Je zde řada fresek, fontán, soch. Známý je např. 12 metrový bronzový Palec od Césara Baldicciniho, vystrčený ven jako bolavý prst. Váží 18 tun a byl vysochán v roce 1965 a instalován v roce 1994. Najdete jej vlevo od Archy, u (mezi) CNIT a věže SER.

Najdete zde i zeleň, úhledně vysázenou, nechybí ani "zelená zeď"

Kousek od Archy je McDonald, v téže řadě je i supermarket, kde se dá celkem levně dokoupit, co je třeba.

Cestou z Versailles do La Défense nám začalo pršet a přestalo až někdy v noci... takže fotit se moc nedalo.

Zdroje : ECKERLIN, Peter. Paříž.1996 ; GOSTELOW, Martin. Paříž. RO-TO-M, 1998 ; Paříž: Baedeker - Turistický průvodce. 1. vyd. Bratislava: Gemini, 1992 ; TILIER, A. Paříž, 2003.
121 fotek, 21.9.2012, 119 zobrazení, 143 komentářů
O Versailles je asi zbytečné něco psát…
Snad jen, pro mlaďochy - mají (v době naší návštěvy) výhodné vstupné pro 26-ti leté včetně.
Pro fotografy - v klidu foťte, pokud vám do záběru nikdo nevleze, protože doteď nechápu, jak nás zámek mohl všechny pojmout
Pro milovníky přírody – nenechte si ujít zahrady, ušetřete si půl dne.
Co říkáte na spojení starého s novým uměním? Nevíte, co se starými pokličkami, umělými příbory či starými hadry? – zavezte je do Versailles….
Za zkouknutí stojí trhy v městečku a městečko samotné – bohužel my jsme tam nestihli dojít, ale ostatní si je nemohli vynachválit. V zahradách by mě ještě lákala Kolonáda - je vpravo před Apolónovou fontánou - Mansart navrhl toto mramorové sloupořadí v roce 1685. A Malý Trianon - V roce 1762 si nechal Ludvík XV. postavit zámeček, který si později oblíbila Marie Antoinetta.

Návštěvníci procházející obrovským zámkem či rozlehlými zahradami určitě pochopí, proč bylo toto místo pýchou Krále Slunce. V roce 1668 začal Ludvík XIV. budovat z otcova loveckého zámečku největší palác v Evropě, kde mohlo najednou bydlet 20 000 hostů. Architekti Louis Le Vau a Jules Hardouin-Mansart navrhli budovy. Charles Le Brun interiéry, a André Le Nôtre, slavný zahradní architekt, založil zahrady. Ty jsou uspořádány do pravidelných obrazců, tvořených chodníčky, hájky, živými ploty, bazénky a fontánami.

Dnešní zámek postupně vyrůstal v sériích budov, které obklopovaly původní lovecký zámeček, jehož cihlovou fasádu lze ještě zahlédnout ve středu komplexu.
132 fotek, 20.9.2012, 136 zobrazení, 142 komentářů | města
Tato část (následující po Eiffelovce) je věnována zbytku prvního dne v Paříži. Zahrnuje Invalidovnu, Lucemburské zahrady, krátké zastávky u kostela St-Sulpice, u Panthéonu, univerzity a radnice, katedrálu Notre-Dame a Centre Pompidou. Prohlídka je ukončena na náměstí Svornosti.
Notre-Dame by možná slušelo samostatné album, protože je to krásný kostel a určitě stojí za prohlídku. Nadchl mě.
Ve většině kostelech, zámcích, která jsme navštívili lze fotit s bleskem (jen v jednom případě bez blesku) a zároveň do spousty památek je vstupné pro lidi do 26 (včetně) snížené nebo úplně zdarma.

Trasa 1.dne http://www.wandermap.net/route/1854497#lat=48.854600652052&lng=2.319705&zoom=14&maptype=satellite

Co bych ještě chtěla (příště) vidět? Rue du Chat dui Peche (první "e" se stříškou,tady mi nejde vložit, zobrazuje se jen "?"), uličku Rybařící kočky. Je nejužší v Paříži – na šířku měří jen 1,8 m.
Pohled na Paříž z NotreDame.
Point Zéro u NotreDamu - jde o značku, od níž se měří všechny vzdálenosti ve Francii.

Zdroj k popiskům : průvodce TILIER, A. Paříž, 2003; ŠAŠEK, M. To je Paříž.
Na některých místech se odehrával film Šifra mistra Leonarda - knihy-průvodce - MITTELBACH, Oliver. Po stopách thrillerů Dana Browna, 2006; Caine, Peter. Toulky Paříží: průvodce po stopách Šifry mistra Leonarda, 2006.
65 fotek, 20.9.2012, 231 zobrazení, 297 komentářů | architektura, města
Paříž – hlavní město Francie, má přes dva miliony obyvatel (různí průvodci, různé údaje, centrum vs. periferie) a rozlohu 1 200 čtverečních kilometrů. Leží na severu Francie na řece Seině uprostřed oblasti Ile-de-France.

Paříž - město běžců, cyklistických stojanů, turistů, bordelářských Francouzů, pouličních prodavačů Eiffelovek různých velikostí, řidičů nerespektujících pravidla, pidipsů …
1.část z prvního dne....

Pro Francouze je typické, že postaví například něco moderního do staré zástavby, aby šokovali. Nejdříve je to nové odmítáno (např. Eiffelovka, La Défense) a pak se stane symbolem.

V době naší návštěvy se v prvním patře stavěla prosklená plocha….možná už je dostavěno

Co bych ještě chtěla vidět? Muzeum du Quai Branly, vlevo od Eiffelovky – krásná fasáda z rostlin, tzv. vertikální zahrada na domě.

Zdroj k popiskům : průvodce TILIER, A. Paříž, 2003; ŠAŠEK, M. To je Paříž.

Výcuc z časopisu Zdroj : časopis Živá historie září 2012 – Eiffel Eiffelovku nevymyslel, s. 51-53

"V roce 1889 Francie slavila sté výročí Velké francouzské revoluce a pořádala u té příležitosti Světovou výstavu. Přípravy se rozběhly už v první polovině osmdesátých let. Hledal se prostor, kam velkolepou stavbu umístit, a začalo se uvažovat, čím obecenstvo ohromit. Dva Eiffelovy inženýry, Émile Nouguier a Maurice Koechlin, napadla vysoká věž. Takovou myšlenkou se zabývali i jiní o něco dříve, poprvé Angličan Trevitchick v roce 1833. Více než měsíc piloval Koechlin představu výpočty a nákresy a 6. června 1884 zhotovil návrh „velkého pylonu tvořeného čtyřmi mřížovými nosníky u paty odchýlenými a ve vrcholu se sbíhajícími, spojenými v pravidelných intervalech kovovými břevny.“ Tento návrh třísetmetrové věže byl neznámý až do roku 1939, kdy Koechlin k výročí výstavy sepsal Historické resumé o vzniku Eiffelovy věže.

Koechlin a Nouguier předložili návrh Eiffelovi, který ji však oznámil, že nemá v úmyslu se v té věci angažovat. Svolil ale, aby ve studii pokračovali, a tak se inženýři věnovali práci na detailech, k níž přizvali architekta Stephena Sauvestra. Ten přidal do prvního patra dekorativní oblouk, do druhého pavilon a nahoru kupoli. … Inženýři si dali návrh patentovat. Eiffel si nejspíš uvědomil, že být tvůrcem nejvyšší stavby na světě s vlající francouzskou vlajkou na vrcholu je otázkou prestiže a patent od inženýrů koupil. Když pak v roce 1885 návrh oficiálně prezentoval, uváděl jej jako projekt Gustava Eiffelka vytvořený Mauricem Koechlinem a Émilem Nouguierem, inženýry firmy Eiffel, a architektem Stephenem Sauvestrem.

Eiffelův přínos

Bez jeho vytrvalosti, kontaktů, popularitě, renomé i peněž by věž nejspíš nikdy nestála.

V květnu 1886 byl vypsán konkurz na stavby světové výstavby. Mezi projekty se objevilo ledacos – například věž v indickém stylu nesená slony. Eiffelovu věž neohrozily, protože bylo víceméně rozhodnuto jít proti dosavadnímu vkusu a odvážně demonstrovat technický pokrok holou kovovou konstrukcí. ……

Jak známo, ne všichni byli názoru, že se děje dobrá věc. Někteří se báli, že se stavba zřítí, jiní měli estetické námitky. Protestovali majitelé pozemků (na Martových polích), novináři a hlavně umělci. Ti dokonce sepsali petici, kterou podepsalo na tři sta francouzských umělců, mezi nimi Guy de Maupassant, Émile Zola, Anatole France či Alexandre Dumas. …. Z petice umělců – „Goticky vznešená Paříž“ by neměla být znesvěcena bezúčelnou a monstrózní Eiffelovou věží“ …....
Ve třetím patře věže měl Gustave Alexandre Eiffel svou kancelář.
Stavba trvala 2 roky a 2 měsíce."
17 fotek, 12.10.2013, 171 zobrazení, 119 komentářů | moje fotozprávy
prohlídka letecké techniky (letadla, větroně, padáky), seznamovací lety větroněm a ukázky seskoků parašutistů, přehlídka veteránů, pouštění draků (napočítala jsem jich 80 ve vzduchu) a po vyhlášení výsledků následoval táborák s kytarou, opékání špekáčků - to vše na letišti ve Frýdlantě nad Ostravicí 12.10.2013
54 fotek, 16.9.2012, 150 zobrazení, 133 komentářů
20 fotek, 29.6.2013, 316 zobrazení, 262 komentářů | sport, moje fotozprávy
Extrémní závod čtyřčlenných štafet - běh, MTB, paraglide, kajak - vypukl 29. června 2013. Bohatý doprovodný program, večer open air koncert. V rámci Adrenalin Cupu se uskutečnil i závod pro drsné chlapy – Radegast BESKYDSKÝ ŠERPA. Foto z Lysé hory
12 fotek, léto 2012, 128 zobrazení, 39 komentářů
Údržba zvoničky v Měrkovicích a Když den začíná…

„Vzhledem k tomu, že zvonička v Měrkovicích stojí již 102 let a v letošním roce je to 100 let, kdy byla posvěcena farářem z Kozlovic, rozhodli se členové SDH Měrkovice, že provedou v měsíci srpnu její údržbu. 17.8.2012 došlo k její demontáži a položení na montážní kozy. Po prvním ohlednutí bylo zjištěno, že není zcela v dobré kondici. Patka, která byla šroubením uchycena do konzolí, je prohnilá a po konzultaci s odborníkem bylo navrženo, že bude prohnilá část zcela odstraněna a nahrazena novým kusem. Ostatní části, tzn. celý dubový kmen, zastřešení a kříž, včetně dalších kovových částí budou řádně očištěny a opatřeny novým nátěrem. Zvon z r. 1943 byl demontován a v průběhu údržby bude uschován před nenechavými jedinci. Celá akce by měla proběhnout do konce srpna tak, aby na 23.9.2012 byla zvonička připravena na oslavu 100 let od vysvěcení, které se uskutečnilo 25.9.1912, a jejíhož pořádání se ujali hasiči z Měrkovic.“ Radek Zdražil (Zpravodaj OÚ v Kozlovicích 3/2012, s.23)

Měrkovice - Kozlovice - léto - 2012
116 fotek, 7.9.2012, 156 zobrazení, 247 komentářů
odpolední-večerní popracovní výšlap na Lysou.... stavby pokračují ... a zase jsem se nedostala pod stovku fotek :(
Trasa : http://www.wandermap.net/en/route/2142097-ostravice-vlak-lysa-hora-2-verze/

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.